Z Přerova do Tišnova ve dvou
Přijel nás navštívit náš polský dealer a kamarád Mirek. Je to zkušený pilot a výborný kluk. Rychle jsme se domluvili na krátkém ranním výletu. No ale protože jsem skončil práci před pátou odpoledne a do devíti je světlo, tak proč nevyrazit hned. Máme dva F-lighty 160, já mám Snake 20, Mirek Snake 22 XX.
Východní ještě poměrně svižný vítr mi nahrává a já slibuji proletět se na Macochu v Moravském krasu. Cílem cesty je Tišnov, nebo Letovice. Beru si i vysílačku na leteckém pásmu, kdyby se vítr změnil, ať můžeme do brněnského CTR. Mám nový malý s kompaktní Wooxung, který umí dělení 8,33. Startujeme před 18 hodinou. Letí to hezky a Macochu přelétáme a fotíme asi po hodinovém letu. Přistání v Tišnově a po něm nás čeká velké překvapeni.
První “čumilové” jsou Proksík se synem, kteří kolem právě projíždí na kole. Vlak do Brna nám jede za hodinu, ale ouha z Brna do Přerova jede poslední vlak 21:02 a my přijíždíme 21:07. Spoléhal jsem na nějaké zpoždění, ale jako na potvoru vlak odjížděl přesně. Náhradní řešení autobus do Olomouce a vlakem do Přerova. Autobus je dálková linka Praha-Užhorod.
Přijíždí o čtvrt hodiny později a nechce nás vzít, že je plný. Vysvětlili jsme mu asi dost přesvědčivě, že je naše poslední spása (taxi Brno-Přerov- naše varianta brod se pohybuje na Liftago od 1400 do 1900 Kč) tak nás posadí na sedadlo druhého řidiče. V Olomouci staví ale mimo vlakové nádraží a díky jeho zpoždění máme na 800 metrů přechod jen 7 minut. Vzpomínám jak minulý týden při Hyke&fly na Rané vítěz Standa Majer popisuje, že posledních 10 km zpět běží s padákem v čase 6 minut na kilometr.
Tak my jsme na nádraží za 5 minut a tady zjišťujeme, ze jsme mohli jít podchodem pod kolejištěm a bylo by to o 300 metrů kratší. Věřil jsem domorodcům a nedíval se do google map! No ale vlak stíháme, taxi nás z nádraží převeze na letiště a my máme dost času na nějakou klobásku a závěrečnou jakuzzi, která ukončí tento bezva odpolední výlet.
Odpoledne Mirek nedočkavě nafukuje padák. Mají se dělat bouřky, ale máme štěstí a žádnou nepotkáme ani nemusíme oblétávat. 
Mirek Holownia 90 kg nahý, ale zase potvoru letí oblečený, takže 100 kg pilot a stroj F-light 160 s malou vrtulí 115 si s jeho Snake 22 XX hravě poradí. 
Že prý vypadáme dost natěšeně. To není pravda oba jsme normálně v práci. 
Klasický pohled Tovačov a Dombas tentokrát s večerním sluncem. 
Mirek mě následuje a díky BT komunikaci mu mohu dělat průvodce teď právě Drahánskou vrchovinou. 
Spokojený Březina nad vojenským prostorem Březina. Jeden z nich je aktivní a prostor to není. 
Slunce a mraky dělají hezké obrazce. 
Teď vím, že když protáhnete dráhu na letišti Kotvrdovice 2 km na západ přiletíte nad Macochu a nemusíte bloudit nad Moravským krasem. 
To je výška Rudolfe. 
Tišnov na dohled. Volám Markovi Schulzovi ať jde s náma na pivo, ale někde se asi fláká na motorce a nebere telefon. 
Nádraží. Obhlížím přistání a kudy půjdeme. 
Mirek vypadá dost spokojeně. 
No a velké překvapení v podobě sportujícího Proksíka. 
Tomu F-light taky sluší. 
Mirku vstávát. Nebudeme stopovat. Jedeme vlakem. Že jsi už par let vlakem nejel? Nevadí máš sebou zkušeného průvodce a majitele InKarty- slevy na vlaky ČD. 
Svratka nepoplujeme ale fakt pojedeme vlakem. 
Osobakem do Brna. 
V Brně na Zvonařku na autobus. Vaňkovka je hezky dlouhá, ale právě začalo pršet, tak nám pochod pod střechou nevadí 
Poslední úsek absolvujeme v taxi. Tento už mě zná a je mu jasné kam jedeme. 
Doufám, že se nedívá Pavel Bureš ( ten se mi stará o jídlo při přípravě na Icarus Trophy a skoro nic z tohoto na seznamu není ). Já jsem z toho jedl jen ty okurky a papriky.
No a vířivka pod hvězdama ukončuje super prožité odpoledne.
Přerov Tišnov. 
Maximální rychlost 87 km/h, průměrná 65 km/h.
