Z Přerova ke 4 kočkám
Dnes je velmi krásný den. Po minulé reportáži a velkém úspěchu se čtyřma kočkama ve vlaku, si plánuji zaletět za čtyřma kočkama záměrně. Tedy na Chalupu U 4 koček mých známých Romana a Hany Hančíkových na vysočinu do Vlachovic. Není to zrovna blízko, určitě přes 100 km, takže budu potřebovat pomoc větru, abych stihl kafe a ještě se vrátit do práce. Východní vítr je hlášený, tak vyrážíme ……
Ráno na zemi nefouká nic nebo spíš variábl do 1 m/s. Na letišti v Přerově jsem dnes první ve vzduchu. 
Dnes už klasický ranní pohled na rybníky a štěrkáče u Tovačova. Krátce před 6 hodinou. 
Vyškovská střelnice Březina a nad ní spokojený Březina Pavel. Na AUP jsem zjistil, že TSA2B je sice dnes aktivní od země až do F135 (4114 m) ale až od 6:00 UTC. Teď je 6:30 SELČ, takže mám 1,5 hodiny na průlet. 
Obec Drahany na prostějovsku. Podle ní se jmenuje Drahanská vrchovina. Tento městys je nejvýše položenou obcí její východní části. No a je tu neskutečně pěkně. 
Jižně od Boskovic. Letím směrem na Černou Horu a Býkovice. Tady má Jožka Kačer školu motorového paraglidingu. Zkouším mu textovkovat a domluvit si zastávku na kafe, ale bohužel je mimo, tak příště. 
Vysočina s mlhou válející se v údolích je nádherná. 
Nedvědice. V popředí s komínem je firma MEZ pana doktora Horkého. K němu a na nedaleké stoupání kolem Pernštejnu nahoru k Bystřici jezdím testovat stoupavost vírníku Gyromotion. 7 km stoupání od 10 do 15 % prověří motory i baterky. 
Hrad Pernštejn. Cudně zahalen v rozpoustějící se mlze. 
Uranový důl Rožná mezi obcemi Rožná a Dolní Rožínka. 
Letiště v Bystřici nad Pernštejnem. Nádherný až golfový trávník a absolutně rovná sametová plocha. Tady jsme byli před lety na mistrovství České republiky v motorovém paraglidingu a parkrát jsem tam byl vírníkem na radu, jak vysázet a sekat trávu na letišti. 
Běžecké hodinky Garmin s GPS mají volbu i jiných sportů než běhu. Po 103 km za skoro hodinu a půl letu dosahuji ve výšce 250 metrů nad terénem rychlosti 95 km vůči zemi. Po přistání potom vidím parametry výletu. 115 km za 1:42 hod, maximální rychlost 99,2 km/h, průměrná 67,6 km/h. To znamená hezký zafuk. Ale to je přesně taktika F-light&Go. Po větru někam a vlakem zpátky. 
Nové Město na Moravě. Blížím se k cíli své cesty. Měl jsem natankováno 10 litrů paliva a ještě mi více než 4 litry zbývají. Dalo by se letět dále až do Žďáru nad Sázavou, kde je výborný železniční připoj do Přerova, ale cíl je jasně určen a kafe domluveno. 
Vysočina aréna v Novém Městě je známá nejen jako bežkařské centrum, ale asi hlavně kvůli závodům Zlatá lyže. Od místních se dovídám, že tenisové hřiště vpravo nahoře není tenisový kurt, ale hromady sněhu přikryté kůrou. Tento sníh vydrží až do začátku zimní sezóny a bude rozvezen po celém areálu po biatlonové trati. 
Vlachovice a hlavně nedaleké středisko Tři Studně, je pro brňáky něco jako Karlovice pro zlíňáky. Cíl zimních i letních víkendových cest a sportovních aktivit. A mě v mém hudebním mixu hraje ( jak překvapivě ) do sluchátek ….jsi kočka, jsi kočka, jsi kočka…. od mých oblíbených Elánů. 
Chalupa U 4 koček. Nádherný rekreační penzion manželů Romana a Hanky Hančíkových. Roman byl zakladatelem a tahounem Paragliding klubu Zlín z předrevoluční doby. Máme spoustu společných kamarádů a zážitků. Na jejich chalupě se vyskytují takoví hosté jako Ole Einar Bjorndalen s norskou reprezentací, Martina Sáblíková , nebo Canondale tým při závodech nebo soustředěních. Není divu. Jeden víkend jsem u nich strávil s rodinou v létě a odjížděli jsme úplně nadšeni z hostitelů, penzionu i okolní přírody. 
A mě vítá Hanka hned po přistání. Nahoře hodně foukalo s na zemi skoro nic. Trochu mě to v 30-50 metrech pohoupalo, ale hladké přistání za barákem na posekanou přistávačku. 
Penzion se jmenuje podle těchto čtyř keramických koček na studni. Tady je koček pět a pes Roko. Ten na mě ovšem háže nevšímáky. 
S panem domácím si dáváme kávičku a výborný dezertík. Máme si o čem povídat a Roman mě potom přiblíží na nádraží ve Žďáru, kam stejně míří do čistírny s povlečením z penzionu. 
Zátiší s F-lightem 
Na nádraží mám čas, tak malou sváču a hurá na vlak. První část Žďár – Brno probíhá v klidu. Jak už mám nacvičeno. 
V Brně mě ale na nádraží čeká překvapení. Náhradní doprava BUS. Ale i tuto logistickou přesmyčku zvládnu na výbornou a minutu před odjezdem nastupuji jako poslední sedící (stát za jízdy je zakázáno, takže bych musel čekat na další přípoj). Nad paramotorem, padákem a přilbou se nikdo nepozastavuje. 
Nádraží v Přerově. A hurá zpátky do práce. Mám hrozně přísného šéfa. Chce mě v práci každý den.
