Malý podzimní čundr
Míra Oros přejel v létě republiku napříč na koloběžce. Večer na sletu LAA v Jihlavě jsme se o tom bavili a domluvili jsme krátký čundr po Česku na padáku jen tak se spacákem. V plánovaném týdnu se mu zaplnil pracovní kalendář a on se z akce omluvil. Já jsem si ale volno udělal, tak proč nevyrazit sám. V pondělí odpoledne když si balím věci přilétá vírníkem Matúš a protože má také par dní volna, letí první den se mnou. Paráda. Využiju jeho Calidus jako náklaďák a vyrážím jen na lehko. Kvůli různým rychlostem postupujeme samozřejmě každý svým tempem.
První setkání domlouváme na Červeném potoce. Tady oba dorážíme před setměním a stany, víno, klobásky a spát. Ráno se jdeme projít do vesnice na kafe. Ale vše je díky covidu pro veřejnost zavřeno, takže snídaně z vlastních zdrojů a hurá dál. Do láhve od vína odkalovacím otvorem cucám pár litrů benzinu z vírníku do krosny. Toto si oba s Matúšem pamatujeme z Egypta, kde vycucat benzin z auta byl jediný způsob jak sehnat palivo do našich paramotorů. Cestou posílám fotku náčelníkovi Spolku přátel vzduchoplavby ( ti na místě našeho noclehu pořádali před dvěma týdny již 25 ročník tradičního Sletu chroustů) a ten mi nabídl snídaňový servis. Tak určitě rád využiji příště.
Naše další zastávka je na přehradě Rozkoš. Krátké pokoupáníčko v příjemné vodě. Odsud už je to jen skok do Vrchlabí. V poledne to ale termicky dost houpá, tak mě hodinka ve vzduchu docela uteče. Při obědě nám usměvavá servírka ještě vylepší již tak prosluněný den. Ve Vrchlabí se rozdělíme. Já pokračuju dál na západ a Matúš se vrací do Přerova. Zbývají mi skoro tři hodiny do západu slunce a zkouším poslat několik textovek známým, kam bych se vydal. Zatím však neustále postupuji na západ. Ve Strunkovicích na letišti vidím trénovat s padáky školu. Nadlétnu nad ně a sleduji jestli někdo zvedne hlavu. Jsou ale natolik zabráni do cvičení, že je nechci rozptylovat a letím dále. Po hodině letu mi přichází zprava, že mě čekají v Janově.
Nakonec přistávám na golfu u hotelu Devítka v českosaském švýcarsku. Tady jsme nedávno vírníky vozili majitele při jeho oslavě narozenin. Nádherné místo a já ochotně měním stan za golfový resort. Při příletu mi nad Dolským mlýnem, který je hluboko v údolí řeky Kamenice ale při volnoběhu chcípne motor. Ještě, že mám dost výšky a na několikátý pokus se mi jej podaří nastartovat. Prohlídka mlýna, kde se točila Pyšná princezna nebyla naštěstí s krosnou na zádech na pořadu dne. Ještě několikrát startuji a motor při prvním ubrání zase zhasíná, nakonec šťastně bez motoru dokloužu na golfový trávník před hotel. Ráno mi potom přichází od Mirka (byl tu před dvěma týdny se mnou druhým vírníkem) fotky právě Dolského mlýna z kola. Neuvěřitelné -tomu říkám timing. Za chvíli už spolu pijeme kafe a já se jdu podívat proč mě krosna zlobí. Najdu prasklou hadičku ke karburátoru. Uf ještě ze se povedlo doletět až sem.
No a původní plán přeletět na Šumavu je při tomto náhodném setkání okamžitě změněn. Odlétám a tankuji u nejbližší pumpy. Na hřišti, kde jsem vedle benzinky startoval, žáci základní školy trénovali hod granátem. Naštěstí házeli do 20 metrů, tak odlétám bez újmy na zdraví. Pokračuji výletem nad českosaským švýcarskem, potom pevnost na skále v německém Oybinu a koupání s Kristýnou ( vlastně v nádrži Kristýna nedaleko Hrádku nad Nisou). Následně se mi plní minimálně 15 let staré přání – polétat si na padáku za Jizerkama ve frýdlantském výběžku. Vezli jsme sem paramotor jednomu zákazníkovi cestou na německé mistrovství v paramotorech a ráno, když jsme tudy projížděli na polské a německé hranice se mi tu moc líbilo a slíbil jsem si tu polétat. Podívám se až do poslední vesnice jménem Andělka a potom už zpátky přímo na zahradní párty u bazénu.
Ráno si ještě za kuropění pokecáme ve vířivce a už mě čeká originální návrat z paračundru. Mirek mě vezme i s celou výbavou zpátky do Přerova vírníkem Cavalon. Takže místo F-light&Go vznikne nově F-light&Gyro. Myslím, že spojit výlet vírníkem s polétáním na padáku také není úplně špatný nápad a rád si to zopakuji.
Více se o podobném způsobu cestování na padáku dočtete na stránkách www.nirvana.cz
Více o vírnících se dozvíte na:
Vše sbaleno a za chvíli odlet. 
První den letíme s Matúšem kombinovaným způsobem. Já na padáku, on vírníkem Calidus. 
Prakšická brána. Dominanta Českého Švýcarska s úctyhodnými rozměry: rozpětí oblouku 26,5 metrů, výška otvoru 16 metrů, šířka skoro 8 metrů a minimální tloušťka 3 metry. Převzaté foto od profesionála, ale tyto podzimní pohledy nás za pár týdnů čekají. 
Téměř 500 kilometrů na padáku za necelých 9 hodin volným výletním tempem za dva dny. Míro díky za nápad. 
Červený potok za ranního kuropění. Já mám svůj paramotorový stan z afrického Icarus Trophy a Matúš jeho motocestovstelský. 
Paráda F-light 160 ultimate (necelých 17 kg suché hmotnosti) a Dudek Snake 20, mých 95 kg a dalších alespoň 15 kg paliva a vybaveni na čundr. Parádně to letí. 
Už vím, kde hnízdí labutě (ty od kolotočů) Dub nad Moravou. 
Hezký dům s vlastním jezírkem a za domem štěrkáč v Nové vsi u Litovle. 
Relax zóna v Lošticích. 
Zámek v Žádlovicích vystavěl majitel Bouzova Jindřich Podstatský. Nyní je v něm internát zemědělského učiliště. 
Tady bych se tedy koupat nechtěl. Světle modro tmavě zelená voda v přehradě Nemilka. 
Kdo jezdíte na Slet chroustů na Červený potok, jistě znáte pohled na Horu Matky Boží Hedeč nad Králíky. 
Před západem společně s vírníkem přilétáme na polní plochu v Červeném potoce. 
Sklenička červeného před spaním. 
Snídaně v trávě. 
Sky centrum Říčky v Orlických horách. 
Typický letecký pohled na náměstí v Novém Městě nad Metují. 
Přehrada Rozkoš. 
Matúš bravurně přistává. 
Znamená opravdovou rozkoš. Obzvláště když přistání je opravdu nedaleko a přehradu máme jen pro sebe. 
Opuštěný letní tábor u Válovického potoka u Chlístova. 
Hezký Kostel svatého Václava v Čermné u Vrchlabí. 
Motokros v Rudnické rokli. Tady se asi potí krev podle barvy trati. 
Nedaleko Vrchlabí vznikají u jízdárny zajímavé bungalovy. 
Krkonošské muzeum a Masarykovo náměstí v Jilemnici. 
Železný Brod. Tradiční město skla. Jablonex tady v roce 2009 ukončil po 150 letech výrobu bižuterie. Vpravo nad paneláky je budova Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské. 
Suché skály u Turnova. Dříve se jmenovaly Kantorovy varhany, dnes jsou též nazývány českými Dolomity. 
Frýdštejn. Tady se natáčela pohádka o Princezně Jasněnce a létajícím ševci. A právě tu jeden létající švec volně poletuje na padáku. 
U letiště v Hodkovicích probíhá výcvik nových adeptů paraglidingu. 
Hamerské jezero a obec s názvem Hamr na jezeře. 
Na palubě vládne pohoda. 
Pohled na Dolský mlýn ze vzduchu. Tady byste nechtěli výpadek motoru. Pic pic vžunk. Jen jsem to domyslel, motor mi ztichl. 
A takto bych si mohl mlýn prohlédnout kdyby se mi ještě nepodařilo znovu nastartovat. V roce 1952 objevili půvab Dolského mlýna filmaři – právě k tomuto mlýnu prchají princezna Krasomila s králem Miroslavem v pohádce Pyšná princezna. 
Naštěstí mě krosna ještě doveze do nedalekého Janova na golfové hřiště. 
Hospoda Devítka mě přivítá náramně. 
Ráno se tu potkávám u společné snídaně s Hankou a Mirkem. 
Jo radit jak to rozmontovat to by vám pánové šlo. Ale abych si to zpátky složil sám. 
Tady byla vstupenka na Dolský mlýn. Ucvaknout, zkrátit a letí se dál. 
Přistávačka u benzinky, startovačka na hřišti. Ještě, že jsem nedostal gumovým granátem po kebuli. 
Malé občerstvení a vzhůru za dalšími hezkymi výhledy. 
Prakšická brána. 
Jetřichovice. Budova bývalé dětské ozdravovny, hrad Falkenštejn a vzadu Mariina vyhlídka. 
Přehrada a kyjovské údolí.
Hrad Ojvín (Oybin)
zřícenina náhorního hradu stojící na stejnojmenném kopci Žitavských hor (514 m), nad stejnojmennou obcí v okrese Zhořelec v Horní Lužici, zhruba dva kilometry vzdušnou čarou směrem na sever od česko-německé státní hranice. Kromě hradu je v areálu rovněž zřícenina kláštera celestinů založeného roku 1369.
Rybník Kristýna. Tady to žije. Přistávám a startuji na břehu a strávím příjemnou hodinku koupáním. 
Andělka. Nejzápadnější obec ve frýdlantském výběžku. 
Mirek má za barákem rybníček a přistávačku a mě čekají dvě hostesky s větrnou flérkou. 
No a potom oddech pod dozorem ostražitého čivaváka. 
Vše sbaleno, naloženo a můžeme letět. 
Místo 6 hodin ve vlaku, nebo 5 hodin autem mě čeká hezký výlet domů.
