Z Dukly na Zemplínskou šíravu
Dvěma vírníky Gyromotion letíme přes Maďarsko na Ukrajinu. Natáčíme reportáž o cestování. Cestou zpět plánuji navštívit Jožo Pristaše a československou létající paramotorovou partičku kamarádů na tradičním letním srazu v obci Kaluža na Zemplínské šíravě na východním Slovensku. Jožo a Števo mají F-lighty 160 a zatím ještě nezkusili se na nich někam vydat na výlet a vrátit se vlakem zpátky. To by se mělo napravit. Proto taky nakládám svůj stroj i s padákem a ostatními doplňky Janě do vírníku a těším se na společný výlet.
Předpověď počasí je výborná, ale slabý vítr je stále severních směrů a výlet po větru logicky vede do Maďarska. Žádný problém, ale dvě hodiny letu na padáku znamená vždy 5 a více hodin cesty vlakem nazpět, protože do Michaloviec se cestuje přes Prešov nebo Košice 
. Zachraňuje mě až kameraman Jarda. Chce záběry vírníků nad Duklou. Ihned kombinuji a spojuji to s letem na padacích zpátky. Jeden paramotor vezme Jana do vírníku, zbylé dva do vozidla kameramana, po natáčení my letíme z polských hranic na padáku a pro jeden virnik se potom vrátíme.
Plány super, jenom večerní déšť a mlha nám do toho těsně před startem hodí vidle. Necháváme tedy start na ráno a je to výhra. Po nočním dešti se v údolích válí mlhy a nad kopci pálí sluníčko. Potom se mlhy zvedají a do toho my tři letíme na padacích směrem na Domašu a Zemplín. Výlet je opravdu za odměnu. Jen Števo se po startu protáhne údolím smrti na Dukle a už valí na jih. Zatímco my s Jožou děláme nálety pro kameru. Proto jej potom vidíme daleko před sebou a doženeme jej vlastně až po 50 kilometrech letu.
Potom už pokračujeme společně. Pod Humenným je prima dýza v pohoří Vihorlatu. Kopec nad tímto místem se jmenuje Krivoštianka, naproti je Brekovský hrad. Když vidím dole ohnuté stromy, přestože tady ve 300 metrech nefouká očekávám (a taky se nám všem dostává) pohoupání v závětří. Po dvou hodinách společně přistáváme spokojení na louce- letišti v Kaluži, kde už létá dalších několik padáků. Škoda, ze musím další ráno odlétat domů, jinak bychom takový výlet mohli ještě zopakovat. Tak tedy zase příště a třeba nás bude víc.
Jožo já a Števo. Dvě krosny do auta a vzhůru na Duklu. 
Jožo na Nucleon WRC 27 nad údolím smrti Dukla u obcí Kapišová a Kružlová. 
Nádherné ráno – mlhy v údolích a kopce tvoří tzv slovenské VFR. Všude jsou mraky ale vidím vrchol Lomničáku. 
Zase na cestě. Tentokrát východní Slovensko a test F160 ultimate. 
Jana a nákladní Calidus Gyromotion. Vzadu místo pasažéra je: zdroj pro Gyromotion, paramotor Nirvana F160 v cestovním obalu, padák Snake 20, oblečení na létání, Jardův dron a náhradní baterky a kabliky, tři spacáky, no a nejvíc samozřejmě zabírají Janiny osobní věci na týdenní výlet. 
Skupina dvou vírníků po příletu na LZSK letisko Svidnik 2 kilometry vzduchem od údolí smrti. 
Emil nás na letišti přivítal kávičkou a Jožo klove do telefonu trasu. 
No a vítězové soutěže kdo žije nejblíže k naší dříve společné Československé východní hranici. 
Ráno nad mlhou vylézá sluníčko. 
Paľo a Jožo. 
Ranní radosti. 
Na start máme pouhých 1200×30 metrů asfaltu. 
3,2,1, Go F-light. 
Jožo si to užívá. 
Tanky volně pohozené v kopcích a v údolí okolo Kružlové. 
Pravoslavný chrám svaté trojice v centru Svidníka. 
Snake 20 a s Jozou ve spojení přes Bluetooth v přilbě FC5 funguje skvěle. Mezitím poslouchám Elány ( co jiného na Slovensku ) 
Po 50 kilometrech nad Lukačovcemi doháníme Števa. 
A hra se stíny začíná. 
Pohled přes kopec od Brekovského hradu na Strážské. 
Jožo v cíli. 
Přistávačka a zároveň sraz paramotoristů je vlevo od koupaliště na louce kde stojí karavany. 
400 metru dlouhá posečená startovačka slouží padákům, trikolkám i rogalovým, vírníkům a Gabo vždy přiletí i vrtulníkem. 
